Založit webové stránky nebo eShop
Chov

Chov psů není naším " hlavním" zájmem ,vrhy které míváme jsou určené především pro nás a  zbytek štěňat z těchto spojení bývá zamluven našimi přáteli.

Vyjímku tvoří nechtěná spojení (enem jedno :-) ) nebo v případě Fuchtle minulý rok (byla nakrytá kvůli zklidnění temperamentu ),krytá byla  psem ze sportovních a výstavních linií /protože můj názor na její pracovní projev není příliš kladný/,štěňata se prodala na sportovní aktivity typu agility ,fly ,... .Dala 10 pěkných zdravých štěňat modrých , červených a černých barev ,některá její štěňata již mají pěkné sportovní úspěchy. Tento vrh byl registrován pouze u FCI - protože štěňata se  neprodávala " do práce"

Všichni naši starší psi mají PP ISDS i FCI , poslední dva roky již můžeme snadno chovat s ISDS ,takže naše " omladina" má již registraci " jen" ISDS (vyjímku tvoří naše mladá trialová naděje Bery která je bez PP).


Nicméně si dovolím zde zveřejnit pár svých názorů ohledně chovu BOC , jedná se o serii článků zveřejněných v Psích sportech 08 (zde jsou tyto články ve své "nezkrácené podobě):

 

Zamyšlení nad chovem „pracovní“ BOC v Čechách, část 1

 

Border kolie je plemeno, které bylo zhruba od 16.století na pomezí Velké Británie a Skotska vyšlechtěno k „manipulaci“ s ovcemi. Jako prostředek k výběru vhodných jedinců byly používány závody (tzv. Sheepdog trials) ,první zaznamenaný je datován do roku 1873 . V roce 1906 byla založena ISDS (Internacional Sheep Dog Society) ,která vede dodnes plemennou knihu „pracovních“ borderek. „Základem“této populace byl pes Hemp z farmy Adama Telfera z Northubian. Britským farmářům se podařilo vyšlechtit jedinečné plemeno výborných vlastností pro práci z ovcemi.

Toto plemeno samozřejmě vzbudilo zájem i ,nejdříve Anglického Kennel klubu (1976), a potom i FCI (1988). To vedlo k chovu i „exteriérových psů“. Dnes pro své výtečné pracovní nasazení a inteligenci je BOC využívána v celé řadě oborů kynologie.

Schopnost Borderky „pást“ je souborem několika vlastností ,od základního instinktu přes ovladatelnost ,inteligenci ,hbitost ,charakter ,vytrvalost, po určité fenotypové projevy. Každá z těchto vlastností je pravděpodobně polygeně a polyfunkčně vázána a probíhají zde zjevně výrazné genové interakce. Už tato skutečnost vypovídá, že i „udržovací“ šlechtění pro tyto znaky je vpravdě heroický úkol  a přináší nutnost zhruba 70% selekčního tlaku (toto je velmi hrubý odhad ,vycházející z předpokladu, že máme k dispozici populaci s hustým výskytem žádaných genotypů ,přesné číslo asi nelze určit).

 Do toho bohužel vstoupí i skutečnost ,že borderka se využívá i k manipulaci  s jinými druhy hospodářských  zvířat nežli ovcí  (např. krav), což klade rozdílné požadavky na každého  jedince. A aby toho nebylo málo, přidáme i výraznou rozdílnost podmínek zemědělství a farem jednotlivých zemí ,jakož i  rozdílnost v plemenech hosp. zvířat,  k jejichž manipulaci se bordery využívají . Toto všechno už jakýkoliv pokus o šlechtění tvoří téměř „úsměvným“. Vzniká tím nutnost celé řady variant borderek (popř. linií).

 Možností „měření“ vlastnosti pást není mnoho (ba dalo by se říci,že je téměř, kvantitativně  nevyhodnotitelná).Klasický Sheepdog trial je bohužel velmi přesně napasován pro anglické ovčí farmy ,ale již není úplně vhodný pro zemědělství jiných zemí (např. taková farma v Austrálii má úplně jiná specifika nežli farma v Británii), což vede k tomu, že  model Sheep dog trialu není úplně vhodnou pomůckou při selekci jedinců pro farmy.Díky tomu v různých zemích vznikla celá řada variant soutěží (a zřejmě bude i do budoucna nutno pro „faremní“ psy jednotlivých typů vytvořit celu škálu soutěží). Pro „celosvětové“ porovnávání populace však „zatím“ slouží klasická anglická verze trialu.

Dalším aspektem je ,že celá řada chovatelů se v chovu více zaměřila  na preferenci jiných vlastností-  exteriér ,výjimečné schopnosti pro agility , flyball ,pachové práce ,atd. atp. To vedlo k dalšímu rozmělnění žádoucí  frekvence genů pro pasení.

V dnešní době je situace v Čechách u populace borderek pracujících na farmách a soutěžících taková že ,zhruba polovina vychází ze „starší“ české generace (kde se pár generací neprováděl žádný zásadnější selekční tlak směrem ke schopnosti pást ,avšak i tato generace vychází z velmi dobře prověřené populace ISDS) ,druhou polovinu tvoří populace postavená na importech z  prověřených linií, (samozřejmě tyto populace jsou mezi sebou značně „prokříženy“) a určitou měrou lze „potkávat“ i jedince tzv. „bezpapíráků“ (toto jsou pouze odhady ,žádná přesnější statistika asi neexistuje). Tyto skutečnosti mne vedou k odhadu  pravděpodobnosti,že ze spojení dvou („průměrných“) borderek pracujících na farmě nebo soutěžících bude zhruba 60 – 70% potomků mít vhodnou kombinaci genů pro pasení.I moje osobní zkušenosti ,kdy se lze setkat s vrhem ze spojení dvou „pracujících“ rodičů s dobrým předpokladem pro pasení, který obsahuje jedince od „tvrdých faremních kravařů“ přes výtečné „měkké ovečkáře“s výborným předpokladem pro trialy ,po jedince s absolutní absencí schopnosti pást (na druhou stranu lze potkat i výtečně pasoucí jedince ze spojení rodičů s absencí schopnosti pást) ,mne vedou k domněnce, že frekvence žádoucích genů je v naší populaci značně variabilní a jednotlivé alely mezi sebou mohou kontrastně korelovat.

 Bohužel „praktická“ aplikace selekčního tlaku na populaci , bude mít výrazný problém v tom, že ke psovi nelze přistupovat jako k hosp. zvířeti (představa psů s nedostatečnými „vlohami“ končících na jatkách je asi nepřijatelná) ,což nám poměrně znesnadňuje možnost kontroly schopnosti předávání žádoucích vlastností a proto zřejmě zůstane pouze možnost přednostně chovat na prověřených (soutěžně úspěšných) jedincích.

 Samozřejmě, že v dnešní době se  z největší pravděpodobností kvantitativní využitelnost borderek na farmách a v soutěžích pasení bude snižovat ,oproti  jejich využitelnosti   v ostatních oborech kynologie a v moderních  psích sportech  a je na populaci, aby se přizpůsobila této „nové“ době ( do budoucna pravděpodobně bude více výstav a soutěží agility ,flybalu atd.atp ,nežli farem). Vznikne tím tedy  potřeba, pokud  budeme chtít uchovat jedince s vysokou četností žádaných genů pro pasení , rozdělit  populaci na skupiny dle účelu využití. Protože, jak z výše uvedených skutečností vyplývá, už „jenom“ udržovací šlechtění a stabilizace výskytu žádoucích genů je velmi náročný úkol , bylo by asi bláhové se domnívat, že se nám v krátké budoucnosti podaří prošlechtit a stabilizovat borderku ,která by měla ideální předpoklady pro pasení, agility ,výstavy ,obrany ,canisterapii ,atd. (to už by asi ani nebyl pes J ).

 
 

(Wendevick Zephyr - Český junior šampion, Slovenský šampion, Klubový šampion KCHMPP7x CACIB, 26x CAC, 5x BOB, BIG 3, 6x CAJC, 2x Klubový vítěz, Klub. vítěz mladých, 6x res.CACIB, 13x res.CAC. a jestli jsem to dobře pochopil tak potomek vítěze světové soutěže v „exteriéru“. Foto a info převzato ze stránek www.border-collie.cz)


 

 

 

(Ben, Tjitse Terpstry - Netherlands,vítěz loňského (06) Mistrovství evropy v „pasení“ ,a nejenom toho.Jedná se o velmi úspěšného jedince v trialech.)

 

Tyto fotky zde uvádím proto ,že již na první pohled je zřejmý rozdíl mezi zjevně velmi úspěšným „exteriérovým“ psem a velmi úspěšným psem v trialech. A to se jedná o rozdíl zjevný již z fotky , raději se nebudeme podrobněji  zaobírat rozdílností mezi nimi i ve věcech, které nejsou na první pohled  zjevné. Uvádím to proto, aby bylo jasné, že se nejedná o mou „chorobnou“ představu nutnosti rozlišit v rámci plemene určité (řekněme „specializované“) skupiny, dle účelu využití. Protože snažit se vytvořit populaci, která by pokryla všechny potřeby možného využití BOC ,je asi nereálný.

Již v dnešní době je zřejmý rozdíl mezi populacemi BOC ,které podléhají zvýšenému selekčnímu tlaku ze strany exteriéru a populacemi, kde je důraznější selekční tlak na schopnosti v trialu. Je jasné že tyto „specializované“ skupiny populace budou mít celou řadu společných znaků pro selekci (zdravotní stav ,alespoň přibližně stejný exteriér atd.). Pokud tedy blíže nahlédneme do „podskupiny“ specializující se na pasení ,(nebudu se zaobírat potřebami borderek pro výstavy , agi. ,atd. neboť tomu vůbec nerozumím) ,  nejideálnějším řešením  se jeví v prvním kroku jako pomůcku pro selekci  použít model klasického anglického trialu  ,který nám může přinášet i možnosti srovnávání potenciálních chovných jedinců i mimo naše hranice.

To ovšem přináší požadavek na pořádání dostatečného množství kvalitních závodů v „duchu“ anglického trialu.Nyní je bohužel situace taková, že výsledky našich závodů nemusí dostatečně vypovídat o „chovných“ kvalitách úspěšných jedinců , častěji spíš výsledky těchto závodů vypovídají o kvalitě psovoda (snadno může dojít k tomu ,že pes s průměrnou frekvencí požadovaných genů díky kvalitě psovoda může být sportovně úspěšný a naopak pes s výborným předpokladem pro pasení může díky horší kvalitě svého psovoda mít špatné výsledky). Je nutno dodat ,že se v tomto oboru snad „blýská“ na lepší časy ,neboť konečně dochází k těsnější spolupráci klubů borderkami se zaobírajícími (BCCCZ a KPOP.ČR o.s.) a zároveň KPOP získalo možnost delegovat reprezentaci na Mistrovství světa (World Sheep Dog Trials) a pořádat nominace na Mistrovství Evropy (Continental Sheep Dog Trials), což doufejme povede ke zkvalitnění našich soutěží a psovodů.

 Použijeme-li jako pomůcku pro šlechtění tento typ závodů, umožní nám to využít „importovanou genetiku“ z populací již pár generací tímto klíčem selektovaných a zrychlíme si tím  stabilizaci žádoucích genů v populaci. Už tento úkol je značně dlouhodobého charakteru a je pro něj zapotřebí odpovědného přístupu chovatelů a výrazného selekčního tlaku ,obzvláště pak na pozice krycích psů.

Pokud bychom chtěli dosáhnout účinné stabilizace těchto žádoucích vlastností, musíme v první řadě věnovat pozornost výsledkům soutěží ,následně s tím musí jít monitorování zdravotních dispozic a další faktory, jako například exteriér by se měli stát velmi druhořadé (neboť už jen dobrá stabilizace prvních dvou faktorů je velmi náročná a přibráním dalšího aspektu ,např. již zmiňovaného exteriéru, by asi byla stabilizace nereálná). Narazíme sice na názory některých chovatelů, že  není problém vyšlechtit krásnou borderku s výtečnými vlastnostmi pro pasení, ale to  patří spíše do kategorie pohádek nežli ke genetické realitě.  Samozřejmě se tu a tam budou vyskytovat jedinci s nadprůměrným exteriérem a nadprůměrnými výsledky v soutěžích ,ale nelze to aplikovat na populaci plošně.

 K výsledkům této „podskupiny“ borderek je zapotřebí opravdu velmi zodpovědného přístupu chovatelů a asi nemá význam snažit se  chov svazovat nějakými pravidly .Tento chov by měl být  založen na osobní cti ,poctivosti a svobodě rozhodování. Proto, aby selekce byla účinná, je zapotřebí chovat na prověřených (závody) jedincích .

 Už v tomto bodu je několik drobných problémů.  Zvláště selekce v pozici matek má svá úskalí. Například kvalitní potencionální matky mají možnost předvedení svých výtečných kvalit až ve vyšším věku, v mladším věku fena  bude těžko úspěšná ve výkonnostně náročných kategoriích ,což platí asi pro všechny sporty, ale naše „normativy“ zakazují „reprodukovat“ feny starší 8 let ,což značně omezuje možnost kvalitně prověřené „potencionální“ matky, nějak zásadně promluvit do genetického složení populace. Dalším aspektem je, že pro výrazně sportovně úspěšné feny je březost a následné kojení výrazným výpadkem v tréninku a soutěžích ,které je taktéž značně znevýhodňuje  nebo je dokonce pro sportovního psovoda nepřijatelné. Z toho vyplývá, že je potřeba značnou část selekčního tlaku přesunout na „otce“ a chov na mladých matkách by měl být opodstatnitelný pouze v případě výjimečného genetického potenciálu rodičů dané feny ,či jiných zásadních faktorů( výrazná úspěšnost v kategoriích pro mladé psy,atp.).

 V nynější době je situace spíše taková, že neprověřené matky hojně se reprodukující již od raného věku výrazněji promlouvají do genetického složení populace  a značně tím napomáhají ke zvýšené variabilitě a zhoršení žádoucí frekvence genotypů. Tyto faktory nepříznivě ovlivňující selekční tlak na samice budou zřejmě platit pro všechny výkonnostní sporty, nejen pasení.

 Selekce populace pomocí „anglického“ trialu, má ale i svá negativa . Při prověřování psa pomocí trialu, dochází k tlaku na vlastnosti, které nemusí vždy nutně korespondovat s vlastnostmi důležitými pro českého farmáře (jak jsem již zmínil podmínky anglického zemědělství se výrazně liší od českých podmínek ,jakož i plemena ovcí u nás chovaných a raději nebudeme ani uvažovat o rozdílnosti nároků na trialového psa  a psa pracujícího na farmě u krav). Použijeme-li část populace zásadně prověřenou a ustálenou trialy (ale jak jsem již zmínil i taková populace je velkým úkolem do budoucna) ,lze na ní již „stavět“ užší linie s určitými specifiky, zpravidla postavených na konkrétních vlastnostech určitého jedince.

 .Bude tam slušný předpoklad hustého výskytu požadované kombinace genů ,ale toto je asi zapotřebí přenést spíše na jednotlivé chovatele (farmáře) v daně specifických podmínkách pracujících. Snažit se takové „úzké“ specializace aplikovat plošně na populaci by vedlo k ohromnému zúžení genetické základny a roztříštění požadovaných genů. A proto by mělo být velkým úkolem chovatelů nejdříve vytvořit velkou populaci dobře trialy prověřené stabilizované populace ,která by pak umožnila vznik takových úzkých specializací. Pro prověřování těchto užších specializací můžou pak sloužit soutěže typu farmářské s různými specifiky vlastními pro české zemědělství (například již tradičně pořádané soutěže v ovládání jalovic které pořádá KPOP jako jedna z mála institucí v Evropě), protože  v dnešní době u nás často pracují bordery na farmách s hovězím dobytkem .  I tyto bordery však můžou mít „oporu“ v populaci prověřené trialy.

 Dovedu si představit, že velká část chovatelů se mnou nebudou souhlasit a budou nadále tvrdit, že jejich odchovy jsou ideální pro využití v celé škále možností uplatnění BOC ,ale asi každý rozumný člověk pochopí ,že ideální vrozené předpoklady pro canisterapii a pro obrany se  výrazně liší. Jsem přesvědčen ,že v dnešní době už je česká populace BOC dostatečně početná ,aby vznikl prostor pro prvotní specifikace jednotlivých skupin ,od exteriérových ,přes agi ,po pasení a je jen na českých chovatelích, jak dalece se této  možnosti chopí a do jaké míry jí využijí , zvlášť, když v dnešní době si lze velmi snadno vypomoci importovanými jedinci (věřím, že dnes jsou již dostupní i výjimečně úspěšní jedinci v různých sportech ,ale pro pasení to platí obzvlášť). Tyto výše uvedené řádky jsou spíše z kategorie dohadů a domněnek (možná i přání) a vyjadřují pouze můj názor na danou problematiku. Jelikož jsem jen člověk,  je dost pravděpodobné ,že se v řadě věcí můžu mýlit ,nebo že na některé z těchto věcí časem změním názor. Dále bych pak rád zdůraznil ,že tyto názory jsou pouze moje osobní a tudíž by v žádném případě neměli být spojovány s žádnou institucí, ve které jsem činný.

 

                                                                                   Jan Hála  (Tato část vyšla ve 2 čísle 08 Psích sportů) ,(další části budu přidávat po jejich zveřejnění).

Část druhá ,kterou redakce Psích sportů odmítla dát do tisku :-)

 

V minulém článku jsem se zamýšlel nad tím jak by se  mohl vyvíjet směr chovu BOC v  Čechách a dnes bych se chtěl trochu zamyslet nad cenou BOC.

Samozřejmostí je, že cena je a bude jednoznačně řízena nabídkou – poptávkou ,to je  pravidlo přes které asi „nepojede vlak“. Pokud bychom ale chtěli kynologii a chov psů „povýšit“ na trochu jinou úroveň nežli „obyčejný byznys“ a chtěli  hledat i trochu jiné hodnoty než jenom peníze ,potom by to asi bylo přínosem pro všechny zúčastněné a především pro psy samotné.   Samozřejmě že vždy bude prostor proto, aby nějaká část lidí se této věci věnovala jako obživě ,ale mělo by to asi být vyhrazeno pouze těm nejlepším a zároveň by takovýto člověk měl být velmi schopným psovodem nebo výcvikářem (budeme-li hovořit o BOC) , protože „pouze“ takový člověk je většinou schopen posoudit potencionální kvality případných chovných jedinců.


 

Nedalo mi to  a takovým malým průzkumem po webech a inzercích  jsem došel k cenovému intervalu 8 až 15 tisíc korun za štěně BOC. Už v prvních chvílích mne zarazilo jak jsou jedním z výrazných faktorů ovlivňujících cenu různé barevné „úchylky“ a aberace ,docela by mne zajímalo, kterak barva borderky může promlouvat do kvality výkonu psa třeba v agility nebo „pasení“ či jiných oborech kynologie, popřípadě, když si pořídím BOC jako „parťáka“, jak jeho barva ovlivní kvalitu našeho vztahu (trochu mi to připomíná že v určitém období jsou v módě černé kozačky a v jiném bílé lodičky – ale pes přeci není bota či jiný módní doplněk). . Když budu pokračovat, tak mne  dále zarazila „propagace“ některých chovatelů ,kteří o svých odchovech tvrdili leckdy až neskutečné věci .Kdybych to měl lehce parafrázovat dalo by se to shrnout asi takto: štěňata po úžasných a úchvatných rodičích mající zkoušky X Y ze všech možných oborů kynologie  (téměř to vyznívalo, jako že příští týden dostanou pilotní průkaz - i já si myslím že BOC je úžasná a jedinečná ale i to má své hranice) .  Samozřejmě to trochu zveličuji ,ale opravdu leckterá ta tvrzení odporovala zdravému rozumu a fyziologickým možnostem psa. 

(Máte modrou kabelku ? je libou modrou borderku ? :-)  bohužel nepříliš moudrou :-(  )

 Provedl jsem si  letmý výpočet kolik asi stojí odchovat štěně .Pro svůj výpočet jsem opět použil internet a vyhledal  ceny jednotlivých položek(ceny k 20.11.07). Počítal jsem takhle: zvýšené nároky feny na výživu v období březosti a laktace 200,- ,krmení štěněte 269,- (to je cena jedněch nejmenovaných  prémiových granulí, kdyby byla krmena přesně dle návodu výrobce) + 200,- (řekněme, že štěňatům přilepšíme mlíčkem, jogurty atd.), zhruba dvakrát odčervení  20,- (opět jsem použil jeden nejmenovaný běžný přípravek dle návodu) , asi standartem by měl být čip, zhruba 400,-  vyšetření očí , zhruba 600,- a vystavení rodokmenu 200,-.

Takže v tomto hrubém základu to dělá 1889,-Kč ,další položkou je krycí poplatek, ten bohužel nelze již tak přesně spočítat, ale budu-li vycházet z toho, že četnost vrhu je zhruba 6 štěňat krycí poplatek bude asi v hodnotě jednoho štěnětě (průměr řekněme 10tis.) tak to je 1666,-Kč.

Celkem mi tedy vychází 3555,-Kč „přímých“ finančních nákladů, toto zaokrouhlíme na 4tis. (kdybych na něco zapomněl nebo třeba nějaké drobnosti navíc). Dalo by se asi argumentovat, že s odchovem štěňat strávíme spousty času ,je velkou otázkou na kolik si ceníme času tráveného se svými psy při tak radostné události (ale soudě dle cen štěňat si asi většina chovatelů cení svůj čas tak okolo 1000,- na hodinu J )

Poučen z dřívějších debat na fórech ,dozajista by padl argument, že uchovnit psa ,absolvovat s ním tu či tamtu výstavu , udělat s ním tuhle a tamtu zkoušku, startovat s ním na závodech, krmit ho těch x let , atd. stojí spoustu peněz……Opravdu, pořídím-li si psa za účelem „produkce“ ziskových štěňat, pak bych asi měl počítat i takové náklady. Ale neměl bych si spíš pořídit psa za úplně jiným účelem?? Třeba, aby mi byl „parťákem“ do života ,abychom spolu vykonávali činnost která nás baví ,agility ,flyball ,pasení ,…..prostě cokoliv. Není snad na místě za takto úžasně strávený čas si účtovat peníze.  Dále mi pak docela chybělo „cenové rozlišení kvality“ ,je asi „zřejmé“ že by  měla být rozdílná potencionální kvalita štěňat dle kvalit rodičů.

Nechal jsem se trochu unést ,takže máme cenu 4000,- s rezervou a je pravdou, že nějaký ten drobný zisk je v pořádku, tak tedy třeba 5000,- (při vrhu 6ti štěňat 6tis. domů pěkných) ,ale jak to, že jsem hluboce pod cenovým intervalem který se mi podařilo vyhledat ??? Možná víc,než cokoliv jiného, do ceny promlouvá to,kolik je „kupec“ ochoten zaplatit (což je svým způsobem taky v pořádku). Ale tímto se z kynologie stává komerční činnost ,já osobně bych se přimlouval za to ,aby spíše byla z oblasti hobby. Narazil jsem již také na názor ,že když potencionální kupec je ochoten za štěně vynaložit větší finanční obnos je tím zaručeno, že to se štěnětem myslí dobře, ale opravdu si nemyslím že míra finančních prostředků ,kterých je potencionální páníček schopen a ochoten vynaložit za štěně je přímo úměrná jeho případných kvalit jako majitele psa.

Dovolím si takovou malou úvahu ,jak by se to mohlo vyvíjet v případě že se přikloníme k verzi „komerční činnost“ a k verzi hobby ,samozřejmě že se opět jedná o můj osobní názor a v tomto případě se mnou velká část lidí nebude souhlasit. Řekněme že z chovu BOC uděláme „komerční“ činnost, kde budeme promítat všechny náklady ,které za své psy vynaložíme. Tímto budeme držet cenu štěňat při horní hranici (nějakých 15tis.) ,což nám asi stejně nedokáže pokrýt (bráno „přísně“ ekonomicky) všechny náklady s tím spojené a vytvoříme tím „ohromný prostor“ pro tzv. producenty štěňat a chov tzv.(často proklínaných) „bezpapíráků“. Dále pak většinu chovatelů postavíme před výrazné morální dilema , aby nechovali na „čemkoliv za každou cenu“ ( v rámci zhodnocení svých investic) a ne  každý by v tomto morálním dilematu obstál.

 V případě, že z chovu BOC uděláme hobby , mohla by se  situace vyvíjet takto. „Smíříme“ se s tím, že do ceny štěňat se bude promítat „pouze“ přímý náklad na odchov daného jedince a krycí poplatek (což jsme vypočetli na nějakých 4-5tis. ,samozřejmě v případě nějakého drahého zahraničního krytí  bude cena jiná). Nebudeme v ceně štěněte promítat náklady vynaložené na rodiče ,ale budeme si „tyto“ rodiče pořizovat  pouze za účelem vykonávání činnosti která nás baví , popř. abychom s nimi trávili svůj volný čas.

. Získáme tím alespoň částečnou jistotu že dané věci bude případný chovatel dělat dle svého nejlepšího svědomí a vědomí a s dobrým úmyslem ,je samozřejmé že kvalitativní a vědomostní schopnosti jednotlivých chovatelů se budou lišit ale s tím asi nic neuděláme. Výrazněji se tím sníží „prostor“ pro  tzv. producenty štěňat ,protože to již nebude příliš (komerčně) zajímavá činnost . Samozřejmě, že nějaký podíl „bezpapírových“ jedinců  se vždy bude vyskytovat ,ať už proto, že základna „již bezpapírových“ jedinců je docela slušná, tak proto, že příroda je mocná a k nějakému tomu nechtěnému spojení asi vždycky dojde.

Kterak se bude chov BOC v Čechách vyvíjet stejně asi nelze dedukovat ,ale ať už z toho uděláme komerční činnost nebo hobby , vždy to bude klást vysoké nároky na případného chovatele z hlediska morálky a svědomí.

Asi nemá příliš smysl snažit se tyto věci „svázat“ a hlídat přemírou nějakých pravidel (jako třeba povinné zkoušky ,vyšetření , bonitace ,atd.), protože toto všechno se dá stejně všemožně obejít a svědomitý chovatel si   bude většinu těchto věcí dělat i když mu to nebude nějaké pravidlo předepisovat a sníží se tím riziko vědomého zkreslování výsledků těchto „povinností“. Tak jako tak bude vždy chov věcí morálních hodnot  chovatele.

Možná by stálo za úvahu nechat chov volný a nechat ho na svědomí , vědomí a cti každého jednotlivého chovatele s možností svobodné volby , s tím, že každý chovatel si dělá svými odchovy své jméno a „neschová to za žádná pravidla“  (koneckonců na tomto systému toto úžasné plemeno vzniklo , i když samozřejmě morální hodnoty obyvatelů končin ze kterých BOC pochází a obyvatel českých luhů a hájů se zřejmě výrazně liší). Docela by i stálo za úvahu , změnit českou normativu která zakazuje reprodukovat feny starší osmi let. BOC patří mezi dlouhověké plemena a svým způsobem by nám to umožnilo chovat na fenách které jsou sportem dostatečně prověřené a už samotný fakt že se dožije vysokého věku ,při kterém je schopna se reprodukovat a být aktivní ,nám „garantuje“ její dobrý předpoklad předávání dispozic pro zdravotní stav lépe nežli jakákoliv škála zdravotních vyšetření.

 Příště už bych se rád věnoval výběru štěněte a jeho „ranné“ přípravě pro „pasení“.

 

                                                                                  Jan Hála


 

 


 

Zamyšlení nad chovem „pracovní“ BOC v Čechách,část 3

Vyšla ve třetím čísle Psích sportů 08

 

V dnešní části bych se  chtěl věnovat výběru štěněte a jeho ranné přípravě pro „pasení“.

Jedním z prvních kroků každého budoucího majitele BOC bude pořízení štěněte .Je samozřejmé, že tomuto by mělo předcházet dostatečné informování o plemeni jako takovém. Již před pořízením štěněte by měl mít budoucí majitel jasno v tom ,k čemu takového psa chce nebo čemu se chtějí do budoucna věnovat a tomu samozřejmě podřídí výběr štěněte. Pokud se bude chtít věnovat agi,.  je nasnadě, aby volil štěně ze spojení dvou rodičů v agi. úspěšných , atd. Zaměřím-li  se na štěňata určená k různým formám pasení , člověk by měl mít jasno zda-li se chce věnovat pasení jako sportu (trialy) nebo jestli chce psa na farmu a k jakému „dobytku“. Je velmi dobré zjistit si o obou rodičích všechny dostupné info. (výsledky soutěží ,zkoušek ,zdravotních testů ,atd.) a nechat si je předvést (v případě otce to asi leckdy nebude možné ,ale u matky by to neměl být problém) ,nic nedejte na tvrzení chovatele ,že po štěňatech nemůže pracovat ,na drobné provedení oveček nepotřebuje žádnou zásadnější kondici .I u chovatelů ,kteří nemají možnost předvést fenu při práci a budou se snažit „schovat“ to za jakési zkoušky je třeba být na pozoru, neb takový chovatel zjevně nevyužívá danou fenu k práci a také bohužel kvalita některých zkoušek může být dosti diskutabilní. Při předvádění feny sledujte její projev , jestli je zhruba takový jaký očekáváte od svého štěněte (je alespoň částečná pravděpodobnost že toto předá), dobré je, aby fena pracovala  co „nejspontánněji“  a majitel jí příliš  „nepoveloval“ (spousty chyb projevu se dá dobře „zamaskovat“ výcvikem). Dobrým poznatkem je také informace, zdali si chovatel z tohoto vrhu nechává štěně pro sebe ,je to svým způsobem garance toho co si o daném vrhu myslí. Případné tvrzení ,že už má dost psů a že by neměl čas se mu věnovat naznačuje, že spojení provedl za účelem „zisku“. V případě otce ,pokud nebude přímo u tohoto chovatele, ale bude někde v republice , nelitujte času a prostředků a vynasnažte se ho „osobně poznat“, taktéž si ho nechte předvést. Když budete procházet „úspěchy“ rodičů, příliš nedbejte na splněné zkoušky (výjimku budou asi tvořit ZPOP3 ,kde už je vysoká pravděpodobnost že pes musí mít nějaké kvality) leckteré tyto zkoušky může kvalitní psovod projít i se psem nepříliš valných kvalit a i známost s rozhodčím může leckdy napomoci. Výsledky ze soutěží už o ledasčems svědčí ,ale také je na místě si prověřit velikost startovního pole v daných soutěžích. Nelitujte času a prostředků a vybírejte štěně důsledně a po rodičích, kteří opravdu splňují vaše představy o tom ,co v budoucnosti chcete se štěnětem dělat , toto vám značně zvyšuje pravděpodobnost, že vaše štěně bude také takové ,ale i tak to není  bohužel jistotou. Také zpozorněte pokud chovatel bude o rodičích hovořit pouze v superlativech a pozitivně ,neboť téměř každý pes (jakož i každý člověk J) má nějaké chyby a chovatel by vám je neměl zatajovat. Pokud máte možnost výběr štěněte konzultovat s více lidmi,kteří se pasením zabývají , neváhejte a klidně se na ně obraťte s otázkami co si myslí o rodičích.

Po odstavu štěněte od feny (což by zhruba mněla být doba  kdy štěně koupíte) ,je vhodné v rámci vašich možností , mít štěně alespoň tak jeden měsíc doma  (samozřejmě to není nezbytností), aby proběhla tzv. socializace a nátisk na člověka. V tomto období jej naučte jeho jméno a základy „čistotnosti“. Potom již zvolte „ustájení“ psa tak, jak ho plánujete i do budoucna.Je v celku jedno jakou formu ustájení zvolíte, ale měla by pár prvků splňovat. Štěně, které je určeno pro „pasení“ by v žádném případě nemělo mít výhled ze svého ustájení na zvířata . Toto je obzvláště důležité. Ani není vhodné ,aby štěně mělo možnost svévolného pohybu po nějakém větším areálu ,nebo aby dokonce mnělo možnost si dojít někam za zvířaty (drůbež nevyjímaje) . Tyto dvě věci by vám mohly velmi znesnadnit pozdější výcvik v „pasení“.Nebudu se zde více rozepisovat o základních principech socializace a výcviku základní poslušnosti štěněte , o tom již bylo publikováno nesčetněkrát na spoustě míst a zde pro to není dostatečný prostor.

Nejčastější otázkou je, kdy začít s tréninkem „pasení“. To je věc, kterou nelze specifikovat dle věku ,ale je značně individuální záležitostí každého psa. Na vlastní oči jsem v Holandsku viděl dvouměsíční štěně velmi zdatně prohánějící ovečky ,ale také jsem zažil psa, který do dvou let věku vůbec nejevil zájem o zvířata a nakonec potom i on docela slušně „pásl“. Takže opravdu se jedná o velmi individuální záležitost a nelze tedy říct v kterém věku přesně s „výcvikem“ začít.

Pokud nemáte zkušenosti s přípravou psa pro „pasení“ učiňte maximum proto, aby jste ve svém okolí nalezli někoho, kdo tyto zkušenosti má a mohli s ním štěně konzultovat. Vývoj mladého pejska může být opravdu velmi variabilní a nikdy v žádné „příručce“ nelze všechny tyto aspekty podchytit. Nicméně dalo by se říct že v době, kdy jste si jisti přivoláním a zalehnutím psa ve volnosti , můžete se pokusit o první kontakty se zvířaty.

 

 

(Tak takhle by to opravdu vypadat nemělo :-D)      (foto převzato z :www.borderkyevyapetra.wbs.cz)

 

Tento „první kontakt“ ,pokud bude nešťastně veden může také napáchat velké škody. Pokud máte doma zvířata, se kterými by měl v budoucnosti váš pes dělat  a tato zvířata nejsou na manipulaci pomocí psa zvyklá (nelze počítat, že se okolo nich motá nějaký váš domácí pes ,musí se jednat opravdu o regulérní manipulaci) tak jsou pro zkoušení mladého psa velmi nevhodná. Opravdu nelitujte prostředků a na tyto první kontakty se zvířaty vyhledejte ve svém okolí stádo, které je tomuto přivyklé , v dnešní době by to nemělo být až zas takovým problémem. Opravdu kombinace nezkušeného psovoda ,nezkušeného psa a zvířat nenavyklých manipulaci pomocí psa , nemůže skončit jinak nežli nějakým problémem.

I druh zvířat, na kterých budete svého psa zkoušet, je třeba pečlivě volit s ohledem na věk psa a jeho vyspělost. Je možnost ,již v docela mladém věku psa ,si  základy  nacvičovat třeba na drůbeži (relativně nejlépe se k tomuto hodí tzv. Indický běžec), bohužel je tu jisté procento psů kteří o drůbež nebudou vůbec jevit zájem , ale pak s většími zvířaty budou pracovat hezky. Asi nejvhodnější pro první kontakty jsou ovce a i tam volit nejlépe třeba mladé jehnice nikoliv staré velké berany a opět zdůrazňuji, že  je více nežli vhodné aby tato zvířata byla přivyklá manipulaci pomocí psa. Je třeba zajistit, aby nedošlo k napadení mladého psa ze strany zvířat, která se učí poznávat. Kozy nejsou příliš vhodné na začátky , je to opravdu těžko voditelné zvíře. Prasata taktéž vyžadují aby pes už měl nějaké zkušenosti a výbornou ovladatelnost. Krávy ,pokud je chcete použít pro mladého psa, musí být opravdu velmi dobře zvládnuté. Jestliže máte doma stádo masných krav ,které nikdy nebyli manipulovány psem , a hodíte k nim půlročního psa s tím, že si vyzkoušíte jestli k tomu bude, budete moci hovořit o velkém štěstí když to vůbec ten pes přežije. Opravdu nemůžete spoléhat na to, že jste to viděli někde v ukázkách či na videu a je třeba si uvědomit, že k tomu ,aby pes spolehlivě vodil stohlavá stáda krav ,vede dlouhá cesta.

Příště se již pokusím nastínit některé z možností přípravy psa pro „pasení“ ,ale je třeba si uvědomit že každý pes je značnou individualitou a neexistuje universální vzorec kterým psa připravíte. Jakož i možností jak pejska připravovat je nepřeberné množství a nebude možnost je zde všechny podrobně popsat.

 

J.Hála

Zamyšlení nad chovem „pracovní“ BOC v Čechách,část 4

(Psí sporty 4/08)

Jestliže jsme už „přežili“ štěněčí věk , naše štěně projevilo dostatečnou vlohu k „pasení“ a naše „odhodlání“ věnovat se „pasení“ přetrvává,bylo by na místě probrat si některé základní pojmy, se kterými budeme s mladým psem pracovat.

Jedním z těch základních je „Sense“ ,česky by se to asi dalo nazvat „cit“ ,jedná se o vrozenou schopnost mladého psa „vyskytovat“ se na správné pozici v takové vzdálenosti ,aby pasená zvířata příliš „neděsil“ ,ale aby ho registrovala. Tato vzdálenost bude značně variabilní dle druhu zvířat a typu psa ,téměř nikdy nebude konstantní. Je to jedna z nejdůležitějších vlastností psa a čím „rozvinutější“ jí má v přirozené formě, tím lépe pro náš budoucí výcvik.

Druhou, velmi podstatnou, je tzv. Balance ,v minulosti u nás milně překládáno jako ,že pes se musí vyskytovat na pozici „dvanáct hodin“ od psovoda vzhledem ke stádu. Správnější interpretace by asi byla ,že pes se vyskytuje v pozici která znemožňuje pohyb stáda od psovoda, popř. aby touto pozicí přiháněl zvířata k psovodovi , většinou je opravdu tato pozice na „dvanácté hodině“ ,ale může být i značně variabilní v závislosti na typu zvířat i psa. Obě tyto základní vlastnosti se značně prolínají a jen těžko by se dalo určit, kde jedna začíná a druhá končí. Čím více tyto vlastnosti má pes vrozené, tím lépe pro náš budoucí výcvik. V součinnosti s projevem a pohybem psa by se tyto vlastnosti daly nazvat „vlohou“.

Dalším z termínů, kterým bychom si mohli pomáhat při popisu práce psa je tzv. Eye. Po našem jednoduše oko . Jde o to, do jaké míry je pejsek schopen používat svůj „upřený pohled“ jako přesvědčovací prostředek, je to poměrně charakteristická vlastnost pro BOC. Tato vlastnost by se měla vyskytovat v nějakém ,řekněme vyváženém poměru k předchozím dvěma a pejsek by neměl být příliš „čumivý“ ale je třeba, aby oko používal.

Síla psa , je to velmi těžko popsatelná vlastnost, možná by se to dalo přirovnat k termínu „charisma“,zjednodušeně řečeno – jak působí jeho přítomnost či blízkost na zvířata. Jde o to, že každý pes má nějaké to svoje zmíněné charisma, pokud bych to měl definovat v extrémech, tak může být typ psa, který může koukat jehněti z 10 cm do oka a jehně se bude v klidu pást aniž by mělo pocit, že mu od tohoto psa něco „hrozí“ ,přestože pes bude na správné pozici a bude dělat všechno tak jak má. A v druhém extrému bude pes, který bude koukat ovcím ze 40ti metrové vzdálenosti „do zadku“ a ovce se stejně budou snažit před ním uklidit někam pryč. Tyto reakce zvířat jsou zcela nezávislé na tom, jestli pes leží, běží či zda se pohybuje nějakým stylem, prostě jde o to, co ze sebe pes „vyzařuje“.  Samozřejmě, že i reakce pasených zvířat je dána jejich typem, některé obzvláště plaché ovce k sobě nepustí ani slabého psa a na druhou stranu mám doma kozy, (které již mají velikou zkušenost se psy) které velmi rychle „přečtou“ psa a pokud neumí kousat tak, aby to bolelo, budou ho velmi vehementně ignorovat i kdyby se stavil třeba na ocas.

Samozřejmě, že výše zmíněné vlastnosti jsou jak v hodnocení tak popisu velmi subjektivní a jejich vyhodnocení vyžaduje nějaké zkušenosti, proto, jak jsem již zmiňoval dříve ,vynaložte veškeré možné úsilí na to, aby jste ve své blízkosti vyhledali někoho, kdo tyto zkušenosti má. A při prvních kontaktech se zvířaty vám pomůže „určit“, která z těchto vlastností není v ideálním poměru a bude ji třeba výcvikem trochu korigovat.

Pokud si tedy ověříte, že váš pes soubor těchto vlastností (vloh) v nějaké dostačující míře má , ideální by bylo kdyby mněl všechny tyto vlastnosti ve vyváženém poměru – bohužel takovýchto psů se rodí jen málo, první vaše kroky ve výcviku by měli směřovat k „upravení“ některých těchto vlastností žádaným směrem. V našich podmínkách se rozvinutí a upevnění těchto vlastností někdy říká „nastartování psa“.

Již v této „fázi“ výcviku by měl mít psovod jasno v tom jaké signály a povely bude pro které prvky používat. Tato problematika by chtěla asi nějakou obsáhlejší a podrobnější část, zde na to bohužel není příliš prostor tak tedy stručně: v rané fázi výcviku hlavním komunikačním prvkem je řeč vašeho těla a intonace hlasu, pozvolna je třeba jednotlivé prvky psovi pojmenovávat, zprvu nejčastěji slovním povelem, posléze začít kombinovat se signály. Nejběžnějším signálem je nějaká forma „hvizdu“, asi „klasikou“ je tzv. „ovčácká trylkovací píšťalka“ běžně mívá rozsah 2 oktávy cca. 16 tónů a umožňuje tedy téměř nekonečnou variabilitu signálů (reálně se to ale zadaří enem těm hudebně nadanějším z nás) k dostání je dnes i u nás v řadě provedení. Poměrně dobrým řešením je, pokud zvládáme pískat na pusu či na prsty , vzdálenostní dosah je menší nežli u ovčácké píšťalky a i škála signálů takto vyprodukovaných je o něco menší. Pískání na pusu se jeví jako poměrně vhodné pro faremní psy, kdy v některých situacích se pořádné zařvání či písknutí na pusu jeví jako efektivnější řešení než-li lovit píšťalku zpoza zahnojených montérek. Pro ty, kteří nezvládnou ani jednu z předcházejících technik, lze částečně „suplovat“ pomocí jiných píšťalek ,např. lovecká atd. ,ale ty většinou mají podstatně menší možnosti co do počtu  signálů a pro běžnou praxi potřebujeme tak 12 signálů + jejich různé „varianty-modulace“. Opravdu „teorie signálů“ by zasloužila samostatný článek, snad někdy později.

Tak tedy „Sense“, jedná se o vrozenou schopnost, která se bude praxí a zkušenostmi psa stále zlepšovat. Občas to také můžeme nazvat schopnost „načíst“ zvířata, obzvláště u starších zkušenějších psů bývá někdy docela patrné, jak při vyzvedávání cizích zvířat v cizím prostředí, někdy docela váhají a provádí tento prvek opatrněji a  pomaleji než je jejich zvykem a snaží se intenzivně odhadnout, „načíst“, typ zvířat. Pokud bude mít váš mladý pes problémy s tímto prvkem, není mi bohužel známo moc postupů jak to do něj „dostat“ ,jednou z mála variant, jak toto alespoň částečně řešit je: prodloužit trochu základní fázi tréninku a zaměřit se na procvičování tohoto prvku. Dále pak je velmi důležité , a to platí i pro psy, kteří se „sensem“ nemají nějaký výrazný problém, v rámci vašich možností střídat místa tréninku a zvířata se kterými trénujete. Je obzvláště vhodné, aby tyto změny byly výraznější , pokud možno třeba jiná farma s jiným plemenem a systémem chovu ,atd. Umožníte tímto psovi snadněji pochopit, že různá zvířata můžou jinak reagovat a že musí využívat své „schopnosti“ - „sens“. Toto „vyzkoušení“ si jiného prostředí je opravdu důležité nežli vyrazíte někam na soutěž či zkoušku, bývá častým jevem na prvních soutěžích velké překvapení psovoda jak se jeho pes v cizím prostředí a s cizími zvířaty chová úplně jinak nežli při tréninku doma a jak hodně „rozhodí“ jeho výkon to, že se zvířata chovají jinak nežli je navyklý. Pokud bude váš pes vykazovat nějakou zásadnější absenci tohoto prvku, dá se při soutěžích a zkouškách nižšího typu či při jednoduché práci toto „obejít“ tím, že vzdálenost od zvířat budete určovat vy jako psovod pomocí povelů. Přináší to ale zvýšené požadavky na psovoda, ať co se četností povelů týče tak koncentrace atd. a pro opravdu náročné soutěže nebo práce je tento pes spíše nevhodný.

No, opět jsem vyčerpal všechen prostor, takže pokračovat budeme příště. Jenom bych rád zdůraznil, že zde uváděné skutečnosti jsou spíše  poznatky vyplývající z mých zkušeností a je velice pravděpodobné, že řada dobrých psovodů bude mít poznatky jiné nebo dokonce i v rozporu s tím co uvádím.

 

J.Hála

 

 

 

Zamyšlení nad chovem „pracovní“ BOC v Čechách,část 5

(Psí sporty 5/08)

Posledně jsme skončili „sens“, dalším zmiňovaným byl „balanc“. Jak jsem již zmiňoval tyto dvě vlastnosti se velmi prolínají a neexistuje mezi nimi žádná definovatelná hranice. Pro procvičování balanc platí zhruba stejné poznatky jako dříve popsané pro sens. Vyskytuje se určité procento psů , kde nad vlastností balanc (být na pozici která přivádí zvířata k psovodovi) , převáží nutkání být zvířatům na „hlavách“ a udržovat je v klidu , leckdy jim znemožňovat pohyb jakýmkoliv směrem. Těmto psům se (u nás) říká „hlavaři“ , odstraňování této aberace je závislé na tom, jak moc na toto daný pejsek trpí. Jednou z mnoha cest jak toto odstraňovat je ze začátku pracovat na krátké vzdálenosti , pohybem (řečí těla ,slovy ,klacky a kameny) znemožňovat pejskovi tuto pozici a snažit se mu vštípit kde je jeho místo , postupně pak vzdálenost prodlužovat .Vhodné je k tomuto procvičování mít také „spolupracující dobytek , takový, který nemá tendenci předbíhat psovoda. Bohužel je velmi pravděpodobné že tato „neřest“  bude pejska provázet v různé míře ,dle toho, jak moc na toto trpí , celý život. Různých odchylek od ideálního sens a balanc je celá řada a není zde prostor je všechny popsat ani možnosti jejich řešení ,kterých bývá široká škála. Proto jsem zmínil tu asi nejběžnější, jakož i nejjednodušší řešení.

Eye – oko ,schopnost využívání svého upřeného pohledu je vlastnost především vrozená ,její korekce jsou velmi problematické, leckdy spíše nemožné. Tato vlastnost se samozřejmě s přibývajícím věkem a zkušenostmi psa lepší (zdokonaluje), většinou jak roste sebevědomí pejska. V případě, že pes nepoužívá „oko“,mi nejsou  známy způsoby, jak ho k tomu donutit. Poměrně často se stává, že pejsek používá „oko“ ve zvýšené míře, leckdy v extrému natolik ,že se odmítá  hýbat v případě, že dobytek se nehýbe a pouze do nich upřeně hledí (někdy to může být důsledkem toho že v raném věku měl možnost ze svého ustájení či při volném pohybu možnost dlouhé „hodiny“ sledovat zvířata).Po našem, jak sem již zmiňoval dříve, říkáme tedy že pes je „čumivý“. Opět ke korekci tohoto nešvaru vede spousty cest ,ale takové běžné řešení je ,opět na krátkou vzdálenost, když se dobytek uklidní u vás a pes začne upřeně hledět , pohybem svým donutit dobytek k pohybu který by měl vyprovokovat i pohyb psa a takto udržovat psa v neustálém pohybu. I dobrým nacvičením signálu pro pohyb lze tuto vlastnost úspěšně korigovat.Opět není prostor pro výraznější rozebírání.

V této fázi „výcviku“ psa ,kdy rozvíjíme jeho sens ,balanc a oko (možná zjednodušeně řečeno vlohu), již začneme i zmiňovat povely. Shrneme si proto zhruba základní škálu povelů která bývá obvykle potřeba pro práci psa s dobytkem. Samozřejmě, že škála povelů trialového psa a „jednoduchého“ farmářského psa se bude lišit. Mohli bychom tedy povely rozdělit do několika skupin: Základní – budou povely jako ,lehni ,přivolání atd. Toto by měl pejsek znát ještě něž začneme s výcvikem u dobytka a při dobytku pak už pouze upevňovat, a asi nemá valného významu je zde příliš rozebírat.

            Pro práci s dobytkem – úplně základními bývá „zapnutí“- nějaký signál-povel, který psa upozorní ,že se po něm chce, aby začal pracovat  a „vypnutí“- povel pro ukončení práce. Můžu zkonstatovat, že na leckteré farmě si vystačí pouze s těmito dvěma povely a funguje to dobře. Nácvik těchto povelů nebývá složitý a opět k němu vede několik cest , ale stručně třeba: v , když přivádíme ,na vodítku, pejska k dobytku ,na kterém hodláme trénovat (je třeba, aby pejsek šel s vámi na vodítku klidně ,netahal ani jinak „netrapčil“ – toto je třeba vyžadovat důsledně ,ale zase s citem ,abychom netrestali pejska za zájem o zvířata) při „vypuštění“ nazveme nějakým povelem, pro který jsme se rozhodli, že bude onou kouzelnou formulkou pro start (znám z našich luhů a hájů povel pro start Kravička – několikrát intenzivně zopakovaný). Vypnutí , během nácviku u  dobytka ,přivoláme pejska k sobě připneme na vodítko a nazveme povelem pro konec práce (já běžně používám povel „To stačí“). Je velmi vhodné ,v začátcích procvičování tohoto povelu, toto dělat několikrát během tréninku. Třeba již po chvilce přivolat pejska k sobě připnout na vodítko, vypnout, poodejít kousek od stáda a znovu se vrátit a zapnout. Je to proto, že někteří pejsci můžou ukončení práce a odejití od stáda vnímat jako „velký“ trest a plnili by proto tento povel velmi neochotně.

Opět došel vyhrazený prostor ,příště tedy „nakousneme“ zbytek povelů běžně potřebných pro manipulaci psa s dobytkem.

 

J.Hála

 

Zamyšlení nad chovem „pracovní“ BOC v Čechách,část 6

Dnes bychom měli pokračovat v popisu povelů pro manipulaci psa se zvířaty.

Mezi další běžné povely, potřebné pro manipulaci s dobytkem patří: Přibližování se ke „stádu“ v přímém směru. Nácvik tohoto prvku se zpravidla dá snadno trénovat , na „ochozeném“ (spolupracujícím) dobytku ,tím, že po uklidnění a zalehnutí psa na „balanc“ začneme odstupovat od zvířat ,čímž je „vyprovokujeme“ k pohybu a následně tím i psa a pojmenováváme tento prvek. Poté procvičovat na zvětšující se vzdálenosti a bez vašeho „provokujícího“ pohybu (při nácviku tohoto prvku lze dobře pracovat s hlasem a jeho intonací)

            Vzdálení psa od stáda , „pokud možno také v přímém směru“ , nácvik tohoto prvku bývá náročnější . Ale zjednodušeně se dá říct, že ze stejné pozice jako u předchozího prvku , budeme řečí těla ( i takový dobře vržený kámen po psovi umí udělat své) a i zvukovými projevy (třeba vrčením) nutit k tomu, aby se vzdálil od „stáda“ a toto opět pojmenujeme. Pak procvičovat obdobně jako předchozí prvek.

            Obíhání „stáda“ po směru hodinových ručiček a proti směru.  Záměrně se užívá termínu po směru h. ručiček a proti ,protože tento směr je vždy stejný ať stojíte ke stádu jakkoliv situováni. Pomůcek pro nácvik těchto dvou prvků je celá řada , ale zjednodušeně často funguje , že opět v pozici kdy je pes uklidněn (zalehnut) na balanc začneme „stádo“ obcházet a vlastním tělem ho tímto vytlačovat na „nový“ balanc což ho donutí k pohybu kolem stáda , opět při tom pojmenovávat a procvičovat.

 

Dalo by se říci, že bude existovat jakási řada „speciálních“ povelů , pro vyšší typy soutěží a specifičtější typy prací. Ale to bude spíše věcí jednotlivých psovodů a není asi na místě to zde nějak rozebírat.

Pokud pes (a psovod) zvládne tuto škálu základních a běžných povelů na nějakou obstojnou vzdálenost , dá se říci že je připraven pro práci i soutěže. Rád bych zde zmínil, že pojmenovávání těchto různých povelů je čistě individuální věc a záleží pouze na fantazii psovoda jaké pojmenování ,jakož i formu signálu , pro který prvek zvolí. Mělo by to však splňovat nějaká obecná kritéria , jako třeba že povel či signál pro zalehnutí by měl umožňovat být důrazným, ale zároveň „uklidňujícím“ (tudíž že by nemněl obsahovat sykavky ,nebo že pískaném by neměl být ve formě nějaké trylky)  nebo signály pro směry by měli být jednoznačně nezaměnitelné , atd.

U pracovních „faremních“ psů , kde dochází často zapůjčování psů mezi psovody, je v čechách nějaká  běžně užívaná (nepsaně danná) škála signálů. Můžu tedy zběžně citovati: Pro „zapnutí“ – běž , pro konec – to stačí , zalehnutí – lehni nebo „daun“ (pískaný signál bývá vysoký a táhlý) , přibližování ke „stádu“ – deme deme (pískaná bývá stručná trylka) , vzdálení – keep out (leckdy „počeštěně“ tííp) , směry okolo stáda – bye ,combye , away  pro jeden směr a  pro druhý zpravidla over. Ještě běžný prvek pro faremní psy , zapomněl-li  (nebo přehlédl) nějaké zvíře na pastvině – zapomněla.

Ale opět musím opakovat že pojmenovat lze jakkoliv a na výkonu psa  nebude nějak zvláště znát jestli mu budeme směry udávat „sofistikovaně po anglicku“ nebo když budeme třeba směry pojmenovávat párek a klobása.

Způsobů, jak nacvičit tyto výše zmiňované prvky je opravdu dlouhatananánská řada a nelze je zde popsat ,  různým psům vyhovují různé způsoby nácviku. Ty, které jsem zde uvedl jsou opravdu jen velmi zjednodušené a nebudou asi takto jednoduše platit. Pro to, aby začínající psovod byl schopen tyto prvky svého psa naučit spíše doporučuji ,aby navštívil nějakého zkušeného psovoda či nějaké školení.

Příště budeme pokračovat v popisu různých typů soutěží a prací.

 

J.Hála

 


 

 


 
TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek