Založit webové stránky nebo eShop
MR04

Při prohlížení fotogalerií jiných webů jsem narazil na fotky z Mistrovství rep. v roce 2004 .Na tomto mistrovství startovala Gemma (byl to jeden z našich prvních startů) a „svým“ způsobem se nesmazatelně zapsala do paměti nejednoho z přihlížejících. Nedalo mi to a zmíněné fotky jsem umístil i sem , s komentářem jak to asi viděla Gemule. Web ze kterého jsem si fotky „vypůjčil“ je www.collie-smooth.com.

 

 

Jednoho podzimního dne to vypadalo že páníček zaspal a pořád ne a ne pro mě přijít abychom vyrazili do práce. Přišel pro mě až v šest hodin ,naložil do auta a zapomněl vzít i ostatní psy. Oblečený byl do divného oblečení které vůbec nevonělo zvířatama. I cesta byla nějaká delší nežli obvykle ,když jsme dorazili bylo okolo spousty lidí a jiných psů a ve vzduchu byly cítit ovečky .Ty já sice nemám tak ráda jako krávy ,ale taky se dají pěkně prohnat. Nejdřív mě prohlížel nějaký divný pán v bílém plášti a pak mne páníček zavřel do auta . Z okýnka jsem viděla několik psů jak prohánějí ovečky ,ale já pořád nic. Pak to konečně přišlo ,přišel pro mne páníček a už se mnou šel směrem, kde jsem předtím viděla jak ostatní psi prohánějí ovce. Najednou po mně vyžadoval nebývalou poslušnost a když jsme došli k dřevěnému kolíku a já viděla branky a skupinku ovcí v dálce ,došlo mi, že konečně přišel čas, kdy budu moct ukázat ,co mne v poslední době páníček tak pracně učil. Ve vzduchu bylo cítit napětí ,očekávání a všichni ti lidé na mně koukali a čekali co udělám.

Pak konečně přišel povel od páníčka abych vyrazila pro ty ovečky .Vzhledem k tomu, že povel pro outran dal páníček obzvláště důrazně ,chtěla jsem mu udělat radost a udělala jsem trochu větší oblouček nežli v práci dělám ,i když jsem si tím zaběhla a riskovala, že se ty ovečky  někam „zdekujou“.Když jsem konečně dofuněla až za skupinku,  reagovaly velmi bojácně a chtěly utíkat ,ani nepočkaly,až je hezky předpisově vyzvednu, abych udělala páníčkovi radost ,jako naše ovečky. Tak jsem musela přidat, abych se nedostala z „kontaktu“ a trefila přiváděcí branku ,ale páníček na mně pořád halekal ať brzdím.Když jsem je dovedla až k páníčkovi ,tak na nich bylo vidět, že popoběhnout od startovacího kolíku k páníčkovi (tak 150m) je pro ně velký sportovní výkon , a to sem na ně ne svoje poměry ani moc netlačila ,v duchu jsem si pomyslela že tyhle bych chtěla vést do jednoho oplůtku v sousední vsi co občas vodíme naše ovečky – to bychom šli asi týden. Celou dobu mne páníček důsledně upozorňoval že se k nim mám chovat slušně a žádné jejich chyby nesmím trestat a přitom bychom si tím ušetřili spoustu času a námahy .Došlo mi, že páníček chce, abych před těma všema lidma předvedla jaká jsem hodná a šikovná .Začalo se mi to velmi líbit i zájem všech těch lidí byl příjemný.

Otočili jsme okolo kolíku a vyrazili k první brance , páníček pln důvěry se ani moc nenamáhal kontrolovat jak si za ním vedu (v té době se ještě soutěžilo „jedničkovým“ způsobem).

 

První branku jsme trefili hezky a páníček za mně mněl radost ,pak jsme točili na druhou branku. Jak jsem již poudala tak páníček se moc nenamáhal mně kontrolovat (člověk je holt stvoření „hloupé“) , a tak se stalo, že jedna z těch oveček se rozhodla ,že tady přece pro potěchu pár lidí nebude trapčit po parkuru a zůstala stát. Protože jsem pochopila ,že páníček nechce, abych před všemi byla na ty ovečky zlá (bejt to tak v práci ,bych jí ukázala nejít se stádem)  tak sem zůstala stát u ní ,ale páníček cítíc na nohách zbytek stádečka pokračoval dál bez nás. Asi až za 50m ho zašumění publika donutilo otočit se a všiml si co se stalo. Chvíli přemýšlel a pak se na cosi zeptal takový paní co stála opodál (rozhodčí Simonka Sochorovic) , potom mi dal povel pro kousnutí. Mněla jsem víc rozumu nežli on a nejdřív jsem jí jen tak cvakla před čumákem.Milá ovečka si lehla na zem a dělala mrtvou (je to běžný obraný reflex některých plemen ovcí).

Tak jsem zůstala ležet u ní a páníček se vrátil se zbytkem stádečka k nám.

 

Provedl pár „oživovacích“ pokusů ,ale milá ovečka dál vydatně hrála mrtvolu. Jakožto člověk znalý pravidel trialu (která pravý že psovod musí absolvovat trať se všemi ovcemi ve skupině) nenašel jiné řešení nežli vzít milou ovečku do náručí a pokračovat v traťi.

U další branky ta paní řekla páníčkovi ,aby položil „inkriminovanou“ ovečku a pokračoval dál se čtyřmi. Samozřejmě ,jak jsme se trochu vzdálili ,tak ovečka očíhla situaci vstala a rozeběhla se domů. Paníček mi zakázal pro ni zaběhnout ,divný ??

 

 

Pak už jsme jenom zavřeli zbytek oveček do košáru a všichni ti lidé nám zatleskali, byl to moc příjemný pocit a já v tom našla zalíbení.

 

 

No já bych závěrem dodal, že asi jen opravdu málokdo si pamatuje kdo v daném roce vyhrál toto mistrovství ,ale téměř každý si pamatuje jak „blbej Hála“ nosil po parkuru ovci.

Tento start byl opravdu jedním z našich prvních a já se v něm dopustil nepřeberného množství kolosálních chyb ,není mým výmyslem že Gemule opravdu nalezla v soutěžení velké zalíbení a tento start počal její velmi úspěšnou sportovní kariéru. Ve svých nejlepších letech patřila k nejlepším psům v rep. na kravách a dokázala i pěkně soutěžit na ovcích (kde dokázala porazit i takové psy jako je Cak – Prase) , zúčastnila se více nežli 50ti závodů u nás i v zahraničí ,avšak její život byl především v tvrdé každodenní práci u krav kterou nadevše miluje. Výrazné množství tvrdé práce u krav asi bude jedním z důvodu proč ,nepříliš stará věkem , letos (2007) ukončila svou sportovní i pracovní kariéru a užívá „důchodu“ při občasné práci s ovečkami u nás na farmě.

Dneska můžu dodat (když už mám nepřeberné množství startů se spoustou psů) ,že Gemule je jediný pes, ze všech těch se kterými jsem měl tu čest startovat, která dokáže vytvářet závod a být v průběhu soutěže pro psovoda oporou a kompenzovat jeho chyby ,zrovna tak v práci je psem jehož projevy hraničí z genialitou. Za toto všechno, a nejen to, bude navždy nesmazatelně zapsána v mém srdci velkým písmem.

 



TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek